Corn Flakes na OSUDu
25. - 26. dubna 2014
Des, Tragos, Didi a
freelancer Vašek Štencel
6. místo.
Když jsem přijel z Osudu domů, řekl jsem přítelkyni, že
to bylo super. O den později jsem na stejný dotaz někomu jinému odpověděl, že
vlastně nic moc. Takže tento report píši i proto, abych to sám sobě i svému
okolí ujasnil :)
Ve Zlíně jsme kdysi byli s Tragosem na Široko Daleko a
dodnes si vzpomínám, jak nás hra nadchla. Předherní komiksy a v nich
skryté nápovědy, hezké šifry, neznámé město, v cíli let balonem a zajištěné
posilové spoje zpět do centra Zlína, prostě paráda. Taky to byla první velká
šifrovačka, kterou Corn Flakes došli až do cíle. Na čistém OSUDu ale ještě
nikdo z nás nebyl, o to větší bylo naše očekávání, ze kterého pak možná
pramenilo i jisté zklamání.
Hra OSUD 6 odstartuje presne ve 21:00 v arealu Svitu na
platformě mezi budovami 14 a 15.
Jako foodturista jsem nepodcenil přípravu a předherní
večeři naplánoval v
Králově vile. Obavy, že
nás tam nepustí v pohorách, se nakonec ukázaly jako zbytečné, protože vila
byla vyhrazena pro uzavřenou společnost. Tak jsme vzali zavděk první náhodnou
otevřenou hospodou U Septima, o jejíž významnosti svědčí fakt, že není ani na
mapách.cz. Vysoká gastronomie se sice nekonala, ale obsluha byla ochotná a pivo
a kyselica dobré, takže jsme na start šli ve skvělé náladě.
Start samotný byl působivý a monstrózní, číslovky
odhaleny rychle (až na nějaké přebytky jako terč a matrix), omezit plátno na 26
oken jsme se rozhodli přesně ve chvíli, kdy tak učinili i orgové. Takže dobré,
jen nám přišlo, že mohla ona nápověda přijít o něco později, takhle se to
startovní pole moc neroztrhalo.
2. stanoviště. Jste 8. Vede tym ROFLCOPTER.
Vašek se ukazuje jako výtečný zapisovač, protože
například moje poznámky bývají zbytku týmu k ničemu :).
Tragose pověřujeme kreslením mapy, já s Didi obíháme a diktujeme Vaškovi
slova, která se tak krásně obalují. Luštit se přesouváme k opodál
stojícímu Masarykovi, já s Vaškem se nenápadně vměšujeme do skupiny
vyměšujících fanoušků Zlína, a než se vrátíme, Tragos má hotovo. Víc času nám
zabralo hledání výsledku na mapě, protože orgové vybrali další hospodu, která
nebyla na mapách.cz. Asi je to ve Zlíně běžnější než v Brně ;).
3. stanoviště. Jste 2. Vede tým poTrati.
Fasujeme kostku, debatujeme o jejím možném využití
(například pro lom světla) a závidíme Yetimu, který ho určitě bude znát hned,
jak ji uvidí. Ještě dostaneme fólii a doslova vnucené neobjednané tričko. Darovanému
tričku na obrázek hleď, šifra padá hned. Slušný start.
4. stanoviště. Jste 2. Vede tým poTrati.
Jinak napsané číslo šifry zcela ignorujeme, naštěstí
správný nápad přichází rychle. Při přesunu na pětku poprvé zkoušíme jít
zkratkou a poprvé se také vracíme, díky čemuž náš předbíhá MUPY MUP. Utěšujeme
se tím, že na OSUDu se určitě bude rozhodovat na luštění, ne na přesunech. Ha
ha :)
5. stanoviště. Jste 4. Vede tým poTrati.
Dohledávka u garáží chvilku trvá, místo je nehostinné,
tak luštíme ve stoje. Golfové hřiště a badmintonový košíček rychle ukazují
směr, košíček upravujeme na basketbal a z dalších dvou odhalených sportů
odhadujeme Galaxii. Přesun k ní opět neděláme zcela optimálně, na městské
mapě bohužel chybí vrstevnice ;). SMS systém je asi přetížený, protože
postupová zpráva stále nepřichází…
6. stanoviště. Jste 4. Vede tým poTrati.
Před hotelem nacházíme luštící poTraty a tápající
Roflíky. Po chvilce hledání šifry či orga nám konečně přichází postupová SMS
z minulého stanoviště následovaná upřesnítkem. U potoka fasuji dvě
turistické známky, náš čas nad nimi strávený se pak dal rozdělit na tři stejné
části: hledání suchého místa k luštění, luštění, a trojnásobné opětovné
luštění, protože nedaleká kóta 358 se nám líbila víc. Ale nedalo se nic dělat,
hurá do hnusného přesunu na 338.
7. stanoviště. Jste 2. Vede tým poTrati.
Pochod dle azimutu ze silničního odpočívadla nás
vyplivne na vrcholu kopce, kde místo šifry najdeme tři hledající týmy. Nejsme
si příliš jistí, kde ta kóta vlastně je a ani se nám nezdá, že by všechny
cesty, které se kolem nás kříží, byly v mapě. Někdo navrhuje se rozběhnout
do všech stran, naštěstí se v tu chvíli doslova vedle nás vynoří orgové se
zadáním. Bereme, posíláme SMS jako druzí, meditujeme nad těžkou úlohou příliš
rychlých týmů (kteří mají nejtěžší dohledávky), a říkáme si, že poTrati budou
po hře asi nasraní. Byli :)
Šifra samotná je (opět) rychlá a jednoduchá Protože
tušíme, kde se bude číst výsledek, tak se nezdržujeme s jehlou a rýsujeme
si spoje těch správných slov. Přebíráme vedení a doufáme, že s ním
nepřebíráme i smůlu na dlouhé dohledávky. Naštěstí ne.
8. stanoviště. Jste 1. Za vámi tým poTrati.
Cestou přes chatovou kolonii se marně snažím vysvětlit
místnímu vlčákovi, ať šetří dech, protože takových tu půjde ještě sto. U
vodojemu obdivujeme pohled na noční Zlín, šifra vypadá zajímavě, ale nakonec je
to jen obyčejná dvousměrka, u které je dokonce napsán postup řešení. Luštíme
rychle, mohli bychom ještě rychleji, ale zbytek týmu místo lihovek vytahuje
svačiny a jen mi do toho kecá :).
Přijde nám to až podezřele jednoduché, ale utěšujeme se myšlenkou, že se šifra třeba
použije ještě jednou, jak orgové slibovali v pravidlech. Obecně se nám
v tu chvíli zdají projité šifry docela jednoduché a návodné, za jedinou
nápadovku, na které by se dalo zaseknout, považujeme římská čísla.
9. stanoviště. Jste 1. Za vámi tým ROFLCOPTER.
Jásáme, že konečně použijeme tu průhlednou kostku,
abychom zjistili, že v ní nic nevidíme a luštění v 2D je prostě lepší.
Nacházíme jména i vektory. Po jednoduché dvousměrce nás napadá, že toto bude
x-směrka, takže hurá najít a vyškrtat všechna jména, nějaká písmena zbudou a ta
se nějak přečtou. Bohužel nás v tu chvíli nenapadlo si spočítat ono x,
mohli jsme si ušetřit práci ;) Po nalezení všech Quanů a doplnění písmen
s háčky na prázdná pole (bug nebo feature?) zjišťujeme, že písmena jsou
vyškrtaná všechna. Takže se vracíme k vektorům, Tragos nahlas říká, že
směrů v kostce je 26 (teď už si to budu pamatovat, slibuji), takže čteme a odcházíme, sice stále první, ale ztrácíme tu náskok.
10. stanoviště. Jste 2. Vede tým ROFLCOPTER.
Protože se trasa vrací do města, naviguji opět já a opět
špatně. V mapě nejsou zakreslené nejen vrstevnice, ale i ploty. Když se
konečně vymotáme zpět na trasu, dohání nás úderníci z Prčulníku, takže
odesíláme SMS až těsně druzí.
Fasujeme párky a součástky, které všichni z nás
vidí poprvé v životě. Nikdo z nás není ani bůhvíjak manuálně zručný,
takže zapojování titěrných drátků do té černé věci ve tři ráno je prostě
mission impossible. Po prvním zapojení nám přístroj začne cvakat, což
považujeme za správné, a pak náhle pískat, což považujeme za chybu a opět ho
rozebíráme. Vašek se popálí o drát cívky rozžhavený do ruda. Rudě už vidím i
já, protože přichází čím dál víc týmů a bohužel pro nás jich také dost odchází.
Po hodině a půl se ze zoufalství zeptám orga, co by to vlastně mělo dělat a jak
se pozná polarita těch kondenzátorů či co to vlastně je. Odpověď nás trochu
zaskočí, protože všechny tři kondenzátory máme samozřejmě obráceně. Rychle
opravujeme, doufáme, že jsme si nevyzkratovali čip a jdeme testovat. Detektor
sice opět píská, ovšem nad oběma destičkami téměř stejně. Prohlašuji ten necelý
čtvrttón za prokazatelný rozdíl a vrháme se na zadání šifry. Většinu placiček
identifikuji, zbytek aproximujeme a můžeme jít. Zpruzení, jak zákon káže,
protože jsme právě přišli o vedení šifrovačky díky něčemu, co prostě nebyla
šifra. Ale na OSUDech je to prý normální. Nemohu soudit, na Široko Daleko jsme
jen lepili tygříka a k tomu jsme mohli paralelně něco luštit.
11. stanoviště. Jste 5. Vede tým ROFLCOPTER.
Věděli jste, že zpruzenost vede k ranní krizi?
Zabíráme skvělé místo v turistickém přístřešku o jeden rybník na jih a …
usínáme. Nejdřív teda vymýšlíme věci jako mužský, ženský a střední rod, životný
a neživotný, krevní skupiny doktora Jánského a podobné nesmysly. Za normálních
okolností bychom zkusili přesun proti trudomyslnosti, ale docela se rozpršelo a
my sedíme na pravděpodobně jediném suchém místě široko daleko. Nakonec se
šifrovací múza slituje a obdaří nás správným nápadem. Naštěstí jí to netrvalo
čtyři hodiny, jako na jiné rodokmenové šifře na TMOU 11, ale jen polovinu ;)
12. stanoviště. Jste 8. Vede tým ROFLCOPTER.
Už přesun na kótu 338 byl docela ošklivý, ale tenhle to
ještě překonal. A protože u skládky potkáváme zachmuřené Roflíky a při scházení
šíleně bahnité cesty rozesmátá Quefria, je nám jasné, že ten hnus půjdeme ještě
jednou a dokonce do kopce. U studánky fasujeme hrneček a doporučení luštit na
místě. Prohlížíme si tedy okolí, Didi objevuje text na destičce a Vašek lahvičku
s nápisem „ranní moč“. Nikomu z nás se zrovna na záchod nechce, tak
se ptáme orgů, zda opravdu máme čurat do hrnečku. Po záporné odpovědi se
soustřeďujeme na nálepku a text na studánce, nápad přichází rychle, trasu už
známe, tak jdeme. Cítíme šanci na cíl, na bednu už asi ne.
13. stanoviště. Jste 7. Vede tým ROFLCOPTER.
Na Sýkorách vidíme krom orga jen jeden tým schoulený pod
deštníkem, takže to odhadujeme na průchodovku. Praha, Podolí, lékárna nás
navedou na princip, Tragos brblá, že stejnou šifru měli na Rozjezdu a trvá na
důsledném doluštění, kdyby tam náhodou bylo ještě něco. To odmítám a prohlašuji
F za P, protože už chci být v suchu. Vašek provádí druhý krok, tak hurá do
kina, hurá na další dlouhý a celkem ošklivý přesun.
14. stanoviště. Jste 6. Zvítězil tým Que Frio +/-
Cestou dolů si opakujeme čtyřpísmenná hesla šifer,
protože tušíme semílačku. Od kina se přesouváme na místo startu, všech pět týmů
před námi už je v cíli, za námi dlouho nikdo, tak fotíme cedulky a
přesouváme se do sucha. Princip máme rychle, chvilku zápasíme s tím T
navíc, ale pak ho prohlásíme za součást infinitivu, je to sice trochu
kostrbaté, ale pokud chtěli orgové čtyřpísmenné heslo i v cíli, tak jim
vzhledem k počtu šifer nic jiného asi nezbývalo.
Gratulujeme k úspěšnému zakončení hry! Jste 6. Vyhodnocení
proběhne v kavárně Šach Mat.
V kavárně Šach Mat nám servírka bohužel nabídne jen
Starobrno. Se smutkem vzpomínám na minipivovar Čechmánek, který jsme potkali
cestou na páté stanoviště, a dávám si tu brněnskou vodu. Necháváme si od Que
Fria vyprávět o jejich duelu s Prčulníkem, moc se nám to líbí a oběma
týmům gratulujeme. A protože máme v Brně ještě co dělat, zamíříme na bus.
Jak jsem psal na začátku, na hru jsme se hrozně těšili a
možná jsme od ní čekali nemožné. Například jsme přemýšleli, k čemu budou ty
naše stripy. K ničemu, jak se ukázalo. Těšili jsme se na aplikaci některé
již vyluštěné šifry v dalším průběhu hry, protože pravidla nás tím na
několika místech strašila. A nic. Čekali jsme (a po zkušenostech z iNuly
trochu s obavami) nějaké optické využití těch šesti průhledných hranolů. A nic.
Dostali jsme šifru na turistické známce, která k něčemu ještě mohla být a nebyla.
Šifry byly většinou dost lehké a návodné (3, 6, 8), týmy se mohly zaseknout prakticky
jen na několika nápadovkách (4, 11), jedné trochu pracnější a analytické šifře
(9) a pak na schopnosti / neschopnosti sestavit detektor kovů. Taky nás trochu
štvala trasa a hodně ta elektrikářská aktivita, která nás nakonec stála bednu,
protože nám na vítěze chyběla necelá hodina.
Aby nevznikla nějaká mýlka, nám se hra vlastně líbila. Vyzdvihl
bych především start, pěkné využití místa (2, 12), některé opravdu pěkné šifry (7,
9) a výhled od vodojemu či Sýkor. Jen jsem chtěl trochu naředit tu záplavu
ultranadšených reakcí, i když tu od Que Fria vzhledem k jejich úžasnému
finiši chápu :). Prostě
to byla dobře a s láskou zorganizovaná „normální“ lineární šifrovačka a to
asi není tak málo. Tak orgové, díky, doufám, že jsem nebyl ve Zlíně na OSUDu
naposledy a že se příště třeba podívám i do té Královy vily.
Za Corn Flakes sepsal,
Des