Corn Flakes na MatrIXu

Corn Flakes na MatrIXu

12. - 13. dubna 2014

Des, Zdenál, Pavlík, 3/7 Poga a 6/7 Ládínka

25. místo.

 

Matrix je naše oblíbená hra. Zatímco na Bedny jezdíme, jen když to vyjde (ostatní pražské akce víceméně ignorujeme), tak Matrixu se účastníme od jeho třetího ročníku, baví nás, sledujeme se zájmem jeho vývoj a výsledkově v něm dokážeme překvapit sami sebe.  Například při opulentním (a trochu chaotickém) loňském ročníku jsme ve složení dva luštiči a tři prakticky začátečníci skončili desátí a moc nechybělo a i finále by bylo (a v něm pravděpodobně ostuda, ale to je vedlejší).

Letošní Matrix měl být pro nás opravdu výjimečný i proto, že jsme měli být po skoro dvou letech v plné původní sestavě. Naposledy se nám to poštěstilo na (pro nás úspěšné) Bedně 2012 a pak na asi půl hodiny na loňské NaPalmně. Takže jsme se těšili a docela si věřili na dobré umístění. Téma se nám také líbilo, sice nejsme zarytí „vrátkaři", ale člověk nemůže jezdit několik let na Festival Fantazie a zůstat Hvězdnou bránou nedotčen. Odhalili jsme i tři předherní nápovědy a strávili několik marných paranoidních hodin nad hledáním dalších. Vše se tedy zdálo být na dobré cestě.

Na úterní teambuilding přišla Didi  s bolavým krkem, ve středu se projela do práce na kole, zpátky už ho tlačila a ve čtvrtek mi oznámila, že definitivně nemůže. Jako náhradu jsme sehnali Ládínka, který je sice hlava chytrá, ale na šifrovačce už dlouho nebyl a připojit se mohl až v sobotu večer, až zavře svůj obchod. Humanistický mozek jsme tedy nahradili mozkem matematickým a já se smířil s povinností analyzovat všechny dlouhé textové šifry. V pátek jsem si vypůjčil akumulátor na dobíjení tabletů, vše si sbalil a pomalu se chystal spát.

V jedenáct večer mi náhle volá JiříK, že se právě dozvěděl, že o víkendu bude muset místo luštění dělat doma podlahy. V tu chvíli šly naše šance na slušné umístění do kopru, já se (mnohem méně ochotně) smířil i s rolí týmového kartografa a stratéga a začal jsem obepisovat všechny možné i nemožné Pražáky, aby nám šli dělat aspoň objížděče stanovišť. Nakonec se ráno ozval Pogo, který neluštil ještě déle než Ládínek a o půlnoci chtěl být v posteli, ale v dané situaci to byl dar z nebes.

Před startem jsme se výtečně najedli v čínské restauraci naproti butovické radnici. Volba této restaurace a plnění úvodních aktivit byly dvě věci, které se nám opravdu povedly, protože jsme start opustili jako pátí. Pak už to šlo jen a jen z kopce.

Filmy padly hned, ke karbanu jsme zkoušeli zapasovat i skutečnost, že holky seděly pod dubem, ale zakrátko jsme se rozjeli na Luka. Trojúhelník odolával, až odolal. O existenci nějakého Kochova fraktálu nikdo z nás netušil, ve zvýrazněných písmenech jsme četli CHKO a zkoušeli jsme tedy pracovat s okolními přírodními památkami. Ulici ve vrcholech a středech stran jsme po čase našli, ale dál už to nic nedělalo. Naštěstí jsme měli co luštit.

Vektory na Lukách padly rychle, stejně jako politický pamflet, který dovezl Pogo. Ten se také ujal úkolu zkusit dotlouct céčkovou větev, což se mu časem podařilo. My chvilku hledali správný zikkurat u správného rybníka, pak dlouho googlili správnou sadu karet, pak se hádali po telefonu s Ládinkem, co je pták a co je bazilišek a nakonec dlouho hledali správný šípek. Tančík byl super, ale tou dobou už měl někdo z nás jet s bumážkami do centra, protože Pogo s Ládinkem neměli na Palackého náměstí do čeho píchnout. První logistická chyba.

Dívka s dírkou a Když jsem já sloužil padly rychle, Pogo jel na Pankrác a do Nuslí vyzvednout šifry, zbytek na Slinták pohnout s Trojúhelníkem a Šlápotami. Pogo se vrací s Červíky a Antonymy. Lámeme antonymy, vyjíždím s Pavlíkem na Jezerku s úmyslem tuhle větev dorazit. V tramvaji nás napadá řešení šlápot, ověřujeme ho na mapě a voláme zbytku týmu, který už se přesouvá k prvnímu kosmonautovi na Staromák na start zbylých větví. Na Jezerce luštíme Brailla, vybíháme na Tyršák, posíláme modifikovaný vtip o bačovi s ovcí a doufáme, že orgové nejsou příliš útlocitní. Nebyli :)

Po cestě zpět na Slinták dáváme po telefonu dohromady zkratky (pexeso mě překvapillo, člověk se holt pořád učí). Jako týmový expert na Opráski jasně identifikuji Dementa Gutvalda i z rozmazané MMSky a pokračujeme s Pavlíkem na Vítkov. Tam si fotíme poslední výtisk Kamenných keltů a čteme SMSku s vyluštěným trojúhelníkem. Ač neradi, sbíháme na Křižíkovu a rozjíždíme se do Jinonic, dokud se to dá. Pavlík vyluští Kelty, já mezitajenku testu, ale nevíme co s ní. Padají nápady na orgovské auto čekající za rohem, ale odbila půlnoc a s ní i čas na poslední metro do centra. Opouštíme Jinonice s nadějí, že už sem nebudeme muset. Budeme.

Scházíme se v KFC na Pavláku, Pogo dodržel svou výhružku a jel spát, ale i tak mu patří veliký dík. (Mimochodem, zkoušeli jste se někdy najíst v KFC v období bezmasého půstu? Nic moc, věřte mi.) Máme několik rozdělaných šifer, ale i přes hektolitry kafe na nás jde spaní a Zdenál po náročném týdnu prakticky odpadá. Máme několik rozdělaných šifer, nejvíc nás derou spisovatelé a knížky, protože máme spoustu informací a spoustu možností co s nimi. Zachraňuje nás SMSka s vyluštěnými červíky, takže volíme celotýmový přesun proti trudomyslnosti do parku Družby. Zdenál usíná na karimatce, ale zbytku týmu přesun pomáhá. Luštíme nejen zde vyzvednutý 1337 speak, ale i digitální 3D písmena a hlavně spisovatele (Pavlík se opět ukázal jako mistr jednoduchých řešení, naházel počáteční písmena příjmení autorů do anagramátoru a bylo to). Zdenál se budí a luští překrývající se písmena. Rozdělujeme se, Ládinek umí vyndat ježka z klece, tak jde se Zdenálem na Vyšehrad. Já a Pavlík míříme do Podolí, kde vyčistíme Zuzin nactiutrhačský text a tím ukončíme další větev.

Tady se mi podaří vyrobit nejhorší strategicko-logistickou chybu hry. Sice máme jednu kartuši hotovou, ale kluci ještě nedošli na Vyšehrad, tak jsem se rozhodl vyzvednout i konce větví ve Stromovce a na Štvanici, když už je teda máme vyluštěné. Navíc pak nezvládnu ani správně přestoupit, takže musím vzít zavděk autobusem na Argentinskou. Jít v sobotu v noci sám s drahým tabletem v ruce nočními Holešovicemi je zážitek, který si pro příště odpustím. U planetária sehraji několik nerovných partií pétanque proti orgům, kteří v tom mají zjevně cvik, ale nakonec se zadaří a já v dešti vybíhám směr Štrosmajerák. Celá tahle taškařice nás stála tak dvě hodiny času, zato máme dvě kompletní kartuše. Za sedm ukončených větví a ve čtyři hodiny ráno to vlastně není nic moc. 

O půl páté konečně dojedu na Slinták za zbytkem mého nudícího se týmu. Na základně SGC si v klidu vystojíme frontu na pomalejší, zato mnohem stylovější přesun do další fáze, protože je nám jasné, že na bednu už zdaleka neútočíme. Zaměřujeme obě kartuše, jedna šifra má být kousek od Ládinkova obchodu, který tedy volíme jako základnu pro další hru a kam posílám Zdenála se vyspat. S Pavlíkem vybíráme druhou šifru u nuseláku, bohužel máme smůlu a jedna z našich šifer vede na tu druhou. Nadáváme na smůlu, posíláme vyfocený tetris Ládinkovi a sbíháme vyzvednout šifru na Říční, která nám v mezičase přišla do webinfa.

Říční šifru přečteme ve stoje a zamíříme před krajský úřad. Tam se schováme před deštěm, vymýšlíme něco se semaforem, ale druhý krok se nedostavuje. Projdou okolo nás B-orgové, kteří hlídali finální stanoviště naší větve, napadá mě, že bude v Sacré Coeur, ale nechce se mi haluzit. Na Pavlíka jde ranní krize a šifra je příliš velká na odeslání MMSkou, tak se nakonec přesouváme do Vršovic na základnu.

Tady si Pavlík na hodinku zdřímne a my ostatní se vrháme na tetris a semafor. Tuším, jaká písmena bych chtěl z jednotlivých shluků dostat, tak mě nakonec druhý krok napadne. Ládínek ještě nahradí klávesnici mobilu za klávesnici počítače a můžeme jet zpět do Sacré Coeur, jako bych to neříkal. 

Vyrážíme s Pavlíkem nalehko jen s navigační folií a hvězdnou mapou. Klouzačka po nočním dešti připomíná spíš tobogán a ke sklouznutí zrovna neláká, naštěstí už ho po nás nikdo nechce. Zaměřujeme dvě stanoviště a vysíláme k nim chlapce z Vršovic. Ti zatím s tetrisem nepohli ani o píď, takže se nedá nic dělat, sejdeme přes TESCO na Anděla a hurá do těch zatracených Jinonic. 

Celou cestu ke kostelu se modlím, aby se ta šifra dala vyluštit ve dvou a nemuseli jsme jak trotli zase do města a zpátky. Šifra se nakonec ukáže být směšně lehkou (ve srovnání s jejími předchůdkyněmi), po pohledu do mapy mi však mrzne vítězný výkřik v hrdle. Bez jediné kapky vody vyrážíme ostrým tempem na Děvín, do konce hry zbývají dvě hodiny. 

Na Děvíně zaměříme stanoviště pět a šest a konečně nás napadne, jak najdeme to sedmé. Pokocháme se výhledem na Prahu a zbagrujeme dolů k řece. Na Smíchovském nádraží nám volá Zdenál šestý symbol, necháváme si ujet metro, zaměřujeme kapli pod Zvonařkou, posíláme tam Ládínka a dáváme si sraz u SGC divadla. 

Cestou nám ještě ujedou nějaké přestupy, takže patnáct minut před koncem hry vcházíme volným tempem na základnu. Atmosférický průchod branou se nekoná, je na něj fronta a my už ho prý viděli, takže nemáme nárok. Dezintegraci vyřeší jeden batoh s rezervním oblečením a pak hurá do čtvrté části, respektive do Vršovic pro věci a na vlak domů.

Konečné 25. místo bychom ještě den před hrou asi nebrali, ale vzhledem k okolnostem a improvizovanému složení týmu jsme nakonec byli spokojeni. Pár příček nahoru jsme mohli ukrojit na lepší logistice, jet uprostřed noci do Stromovky byla pěkná blbost. Hra samotná byla famózní, k loňskému bombastickému chaosu přidala jasnou strukturu a řád. Škoda přestřelené obtížnosti hry jako celku, která nedopřála žádnému týmu tu euforickou radost z dojití. Příště zas a třeba to tentokrát vyjde.

Za Corn Flakes sepsal Des

P.S. Děkuji orgům za všechny ty šifry s Braillem, díky nim jsem se ho konečně naučil nazpaměť ;)