pátek 9. května 2014

Corn Flakes na MatrIXu

Corn Flakes na MatrIXu
12. - 13. dubna 2014
Des, Zdenál, Pavlík, 3/7 Poga a 6/7 Ládínka
25. místo.
 

Matrix je naše oblíbená hra. Zatímco na Bedny jezdíme, jen když to vyjde (ostatní pražské akce víceméně ignorujeme), tak Matrixu se účastníme od jeho třetího ročníku, baví nás, sledujeme se zájmem jeho vývoj a výsledkově v něm dokážeme překvapit sami sebe.  Například při opulentním (a trochu chaotickém) loňském ročníku jsme ve složení dva luštiči a tři prakticky začátečníci skončili desátí a moc nechybělo a i finále by bylo (a v něm pravděpodobně ostuda, ale to je vedlejší).

Letošní Matrix měl být pro nás opravdu výjimečný i proto, že jsme měli být po skoro dvou letech v plné původní sestavě. Naposledy se nám to poštěstilo na (pro nás úspěšné) Bedně 2012 a pak na asi půl hodiny na loňské NaPalmně. Takže jsme se těšili a docela si věřili na dobré umístění. Téma se nám také líbilo, sice nejsme zarytí „vrátkaři", ale člověk nemůže jezdit několik let na Festival Fantazie a zůstat Hvězdnou bránou nedotčen. Odhalili jsme i tři předherní nápovědy a strávili několik marných paranoidních hodin nad hledáním dalších. Vše se tedy zdálo být na dobré cestě.

Na úterní teambuilding přišla Didi  s bolavým krkem, ve středu se projela do práce na kole, zpátky už ho tlačila a ve čtvrtek mi oznámila, že definitivně nemůže. Jako náhradu jsme sehnali Ládínka, který je sice hlava chytrá, ale na šifrovačce už dlouho nebyl a připojit se mohl až v sobotu večer, až zavře svůj obchod. Humanistický mozek jsme tedy nahradili mozkem matematickým a já se smířil s povinností analyzovat všechny dlouhé textové šifry. V pátek jsem si vypůjčil akumulátor na dobíjení tabletů, vše si sbalil a pomalu se chystal spát.

V jedenáct večer mi náhle volá JiříK, že se právě dozvěděl, že o víkendu bude muset místo luštění dělat doma podlahy. V tu chvíli šly naše šance na slušné umístění do kopru, já se (mnohem méně ochotně) smířil i s rolí týmového kartografa a stratéga a začal jsem obepisovat všechny možné i nemožné Pražáky, aby nám šli dělat aspoň objížděče stanovišť. Nakonec se ráno ozval Pogo, který neluštil ještě déle než Ládínek a o půlnoci chtěl být v posteli, ale v dané situaci to byl dar z nebes.

Před startem jsme se výtečně najedli v čínské restauraci naproti butovické radnici. Volba této restaurace a plnění úvodních aktivit byly dvě věci, které se nám opravdu povedly, protože jsme start opustili jako pátí. Pak už to šlo jen a jen z kopce.

Filmy padly hned, ke karbanu jsme zkoušeli zapasovat i skutečnost, že holky seděly pod dubem, ale zakrátko jsme se rozjeli na Luka. Trojúhelník odolával, až odolal. O existenci nějakého Kochova fraktálu nikdo z nás netušil, ve zvýrazněných písmenech jsme četli CHKO a zkoušeli jsme tedy pracovat s okolními přírodními památkami. Ulici ve vrcholech a středech stran jsme po čase našli, ale dál už to nic nedělalo. Naštěstí jsme měli co luštit.

Vektory na Lukách padly rychle, stejně jako politický pamflet, který dovezl Pogo. Ten se také ujal úkolu zkusit dotlouct céčkovou větev, což se mu časem podařilo. My chvilku hledali správný zikkurat u správného rybníka, pak dlouho googlili správnou sadu karet, pak se hádali po telefonu s Ládinkem, co je pták a co je bazilišek a nakonec dlouho hledali správný šípek. Tančík byl super, ale tou dobou už měl někdo z nás jet s bumážkami do centra, protože Pogo s Ládinkem neměli na Palackého náměstí do čeho píchnout. První logistická chyba.

Dívka s dírkou a Když jsem já sloužil padly rychle, Pogo jel na Pankrác a do Nuslí vyzvednout šifry, zbytek na Slinták pohnout s Trojúhelníkem a Šlápotami. Pogo se vrací s Červíky a Antonymy. Lámeme antonymy, vyjíždím s Pavlíkem na Jezerku s úmyslem tuhle větev dorazit. V tramvaji nás napadá řešení šlápot, ověřujeme ho na mapě a voláme zbytku týmu, který už se přesouvá k prvnímu kosmonautovi na Staromák na start zbylých větví. Na Jezerce luštíme Brailla, vybíháme na Tyršák, posíláme modifikovaný vtip o bačovi s ovcí a doufáme, že orgové nejsou příliš útlocitní. Nebyli :)

Po cestě zpět na Slinták dáváme po telefonu dohromady zkratky (pexeso mě překvapillo, člověk se holt pořád učí). Jako týmový expert na Opráski jasně identifikuji Dementa Gutvalda i z rozmazané MMSky a pokračujeme s Pavlíkem na Vítkov. Tam si fotíme poslední výtisk Kamenných keltů a čteme SMSku s vyluštěným trojúhelníkem. Ač neradi, sbíháme na Křižíkovu a rozjíždíme se do Jinonic, dokud se to dá. Pavlík vyluští Kelty, já mezitajenku testu, ale nevíme co s ní. Padají nápady na orgovské auto čekající za rohem, ale odbila půlnoc a s ní i čas na poslední metro do centra. Opouštíme Jinonice s nadějí, že už sem nebudeme muset. Budeme.

Scházíme se v KFC na Pavláku, Pogo dodržel svou výhružku a jel spát, ale i tak mu patří veliký dík. (Mimochodem, zkoušeli jste se někdy najíst v KFC v období bezmasého půstu? Nic moc, věřte mi.) Máme několik rozdělaných šifer, ale i přes hektolitry kafe na nás jde spaní a Zdenál po náročném týdnu prakticky odpadá. Máme několik rozdělaných šifer, nejvíc nás derou spisovatelé a knížky, protože máme spoustu informací a spoustu možností co s nimi. Zachraňuje nás SMSka s vyluštěnými červíky, takže volíme celotýmový přesun proti trudomyslnosti do parku Družby. Zdenál usíná na karimatce, ale zbytku týmu přesun pomáhá. Luštíme nejen zde vyzvednutý 1337 speak, ale i digitální 3D písmena a hlavně spisovatele (Pavlík se opět ukázal jako mistr jednoduchých řešení, naházel počáteční písmena příjmení autorů do anagramátoru a bylo to). Zdenál se budí a luští překrývající se písmena. Rozdělujeme se, Ládinek umí vyndat ježka z klece, tak jde se Zdenálem na Vyšehrad. Já a Pavlík míříme do Podolí, kde vyčistíme Zuzin nactiutrhačský text a tím ukončíme další větev.

Tady se mi podaří vyrobit nejhorší strategicko-logistickou chybu hry. Sice máme jednu kartuši hotovou, ale kluci ještě nedošli na Vyšehrad, tak jsem se rozhodl vyzvednout i konce větví ve Stromovce a na Štvanici, když už je teda máme vyluštěné. Navíc pak nezvládnu ani správně přestoupit, takže musím vzít zavděk autobusem na Argentinskou. Jít v sobotu v noci sám s drahým tabletem v ruce nočními Holešovicemi je zážitek, který si pro příště odpustím. U planetária sehraji několik nerovných partií pétanque proti orgům, kteří v tom mají zjevně cvik, ale nakonec se zadaří a já v dešti vybíhám směr Štrosmajerák. Celá tahle taškařice nás stála tak dvě hodiny času, zato máme dvě kompletní kartuše. Za sedm ukončených větví a ve čtyři hodiny ráno to vlastně není nic moc. 

O půl páté konečně dojedu na Slinták za zbytkem mého nudícího se týmu. Na základně SGC si v klidu vystojíme frontu na pomalejší, zato mnohem stylovější přesun do další fáze, protože je nám jasné, že na bednu už zdaleka neútočíme. Zaměřujeme obě kartuše, jedna šifra má být kousek od Ládinkova obchodu, který tedy volíme jako základnu pro další hru a kam posílám Zdenála se vyspat. S Pavlíkem vybíráme druhou šifru u nuseláku, bohužel máme smůlu a jedna z našich šifer vede na tu druhou. Nadáváme na smůlu, posíláme vyfocený tetris Ládinkovi a sbíháme vyzvednout šifru na Říční, která nám v mezičase přišla do webinfa.

Říční šifru přečteme ve stoje a zamíříme před krajský úřad. Tam se schováme před deštěm, vymýšlíme něco se semaforem, ale druhý krok se nedostavuje. Projdou okolo nás B-orgové, kteří hlídali finální stanoviště naší větve, napadá mě, že bude v Sacré Coeur, ale nechce se mi haluzit. Na Pavlíka jde ranní krize a šifra je příliš velká na odeslání MMSkou, tak se nakonec přesouváme do Vršovic na základnu.

Tady si Pavlík na hodinku zdřímne a my ostatní se vrháme na tetris a semafor. Tuším, jaká písmena bych chtěl z jednotlivých shluků dostat, tak mě nakonec druhý krok napadne. Ládínek ještě nahradí klávesnici mobilu za klávesnici počítače a můžeme jet zpět do Sacré Coeur, jako bych to neříkal. 

Vyrážíme s Pavlíkem nalehko jen s navigační folií a hvězdnou mapou. Klouzačka po nočním dešti připomíná spíš tobogán a ke sklouznutí zrovna neláká, naštěstí už ho po nás nikdo nechce. Zaměřujeme dvě stanoviště a vysíláme k nim chlapce z Vršovic. Ti zatím s tetrisem nepohli ani o píď, takže se nedá nic dělat, sejdeme přes TESCO na Anděla a hurá do těch zatracených Jinonic. 

Celou cestu ke kostelu se modlím, aby se ta šifra dala vyluštit ve dvou a nemuseli jsme jak trotli zase do města a zpátky. Šifra se nakonec ukáže být směšně lehkou (ve srovnání s jejími předchůdkyněmi), po pohledu do mapy mi však mrzne vítězný výkřik v hrdle. Bez jediné kapky vody vyrážíme ostrým tempem na Děvín, do konce hry zbývají dvě hodiny. 

Na Děvíně zaměříme stanoviště pět a šest a konečně nás napadne, jak najdeme to sedmé. Pokocháme se výhledem na Prahu a zbagrujeme dolů k řece. Na Smíchovském nádraží nám volá Zdenál šestý symbol, necháváme si ujet metro, zaměřujeme kapli pod Zvonařkou, posíláme tam Ládínka a dáváme si sraz u SGC divadla. 

Cestou nám ještě ujedou nějaké přestupy, takže patnáct minut před koncem hry vcházíme volným tempem na základnu. Atmosférický průchod branou se nekoná, je na něj fronta a my už ho prý viděli, takže nemáme nárok. Dezintegraci vyřeší jeden batoh s rezervním oblečením a pak hurá do čtvrté části, respektive do Vršovic pro věci a na vlak domů.

Konečné 25. místo bychom ještě den před hrou asi nebrali, ale vzhledem k okolnostem a improvizovanému složení týmu jsme nakonec byli spokojeni. Pár příček nahoru jsme mohli ukrojit na lepší logistice, jet uprostřed noci do Stromovky byla pěkná blbost. Hra samotná byla famózní, k loňskému bombastickému chaosu přidala jasnou strukturu a řád. Škoda přestřelené obtížnosti hry jako celku, která nedopřála žádnému týmu tu euforickou radost z dojití. Příště zas a třeba to tentokrát vyjde.

Za Corn Flakes sepsal Des

P.S. Děkuji orgům za všechny ty šifry s Braillem, díky nim jsem se ho konečně naučil nazpaměť ;)

Corn Flakes na OSUDu



Corn Flakes na OSUDu
25. - 26. dubna 2014
Des, Tragos, Didi a freelancer Vašek Štencel
6. místo.

Když jsem přijel z Osudu domů, řekl jsem přítelkyni, že to bylo super. O den později jsem na stejný dotaz někomu jinému odpověděl, že vlastně nic moc. Takže tento report píši i proto, abych to sám sobě i svému okolí ujasnil :)

Ve Zlíně jsme kdysi byli s Tragosem na Široko Daleko a dodnes si vzpomínám, jak nás hra nadchla. Předherní komiksy a v nich skryté nápovědy, hezké šifry, neznámé město, v cíli let balonem a zajištěné posilové spoje zpět do centra Zlína, prostě paráda. Taky to byla první velká šifrovačka, kterou Corn Flakes došli až do cíle. Na čistém OSUDu ale ještě nikdo z nás nebyl, o to větší bylo naše očekávání, ze kterého pak možná pramenilo i jisté zklamání. 
Hra OSUD 6 odstartuje presne ve 21:00 v arealu Svitu na platformě mezi budovami 14 a 15.

Jako foodturista jsem nepodcenil přípravu a předherní večeři naplánoval v Králově vile. Obavy, že nás tam nepustí v pohorách, se nakonec ukázaly jako zbytečné, protože vila byla vyhrazena pro uzavřenou společnost. Tak jsme vzali zavděk první náhodnou otevřenou hospodou U Septima, o jejíž významnosti svědčí fakt, že není ani na mapách.cz. Vysoká gastronomie se sice nekonala, ale obsluha byla ochotná a pivo a kyselica dobré, takže jsme na start šli ve skvělé náladě.

Start samotný byl působivý a monstrózní, číslovky odhaleny rychle (až na nějaké přebytky jako terč a matrix), omezit plátno na 26 oken jsme se rozhodli přesně ve chvíli, kdy tak učinili i orgové. Takže dobré, jen nám přišlo, že mohla ona nápověda přijít o něco později, takhle se to startovní pole moc neroztrhalo.

2. stanoviště. Jste 8. Vede tym ROFLCOPTER.

Vašek se ukazuje jako výtečný zapisovač, protože například moje poznámky bývají zbytku týmu k ničemu :). Tragose pověřujeme kreslením mapy, já s Didi obíháme a diktujeme Vaškovi slova, která se tak krásně obalují. Luštit se přesouváme k opodál stojícímu Masarykovi, já s Vaškem se nenápadně vměšujeme do skupiny vyměšujících fanoušků Zlína, a než se vrátíme, Tragos má hotovo. Víc času nám zabralo hledání výsledku na mapě, protože orgové vybrali další hospodu, která nebyla na mapách.cz. Asi je to ve Zlíně běžnější než v Brně ;).

3. stanoviště. Jste 2. Vede tým poTrati.

Fasujeme kostku, debatujeme o jejím možném využití (například pro lom světla) a závidíme Yetimu, který ho určitě bude znát hned, jak ji uvidí. Ještě dostaneme fólii a doslova vnucené neobjednané tričko. Darovanému tričku na obrázek hleď, šifra padá hned. Slušný start.

4. stanoviště. Jste 2. Vede tým poTrati.

Jinak napsané číslo šifry zcela ignorujeme, naštěstí správný nápad přichází rychle. Při přesunu na pětku poprvé zkoušíme jít zkratkou a poprvé se také vracíme, díky čemuž náš předbíhá MUPY MUP. Utěšujeme se tím, že na OSUDu se určitě bude rozhodovat na luštění, ne na přesunech. Ha ha :)

5. stanoviště. Jste 4. Vede tým poTrati.

Dohledávka u garáží chvilku trvá, místo je nehostinné, tak luštíme ve stoje. Golfové hřiště a badmintonový košíček rychle ukazují směr, košíček upravujeme na basketbal a z dalších dvou odhalených sportů odhadujeme Galaxii. Přesun k ní opět neděláme zcela optimálně, na městské mapě bohužel chybí vrstevnice ;). SMS systém je asi přetížený, protože postupová zpráva stále nepřichází…

6. stanoviště. Jste 4. Vede tým poTrati.

Před hotelem nacházíme luštící poTraty a tápající Roflíky. Po chvilce hledání šifry či orga nám konečně přichází postupová SMS z minulého stanoviště následovaná upřesnítkem. U potoka fasuji dvě turistické známky, náš čas nad nimi strávený se pak dal rozdělit na tři stejné části: hledání suchého místa k luštění, luštění, a trojnásobné opětovné luštění, protože nedaleká kóta 358 se nám líbila víc. Ale nedalo se nic dělat, hurá do hnusného přesunu na 338.

7. stanoviště. Jste 2. Vede tým poTrati.

Pochod dle azimutu ze silničního odpočívadla nás vyplivne na vrcholu kopce, kde místo šifry najdeme tři hledající týmy. Nejsme si příliš jistí, kde ta kóta vlastně je a ani se nám nezdá, že by všechny cesty, které se kolem nás kříží, byly v mapě. Někdo navrhuje se rozběhnout do všech stran, naštěstí se v tu chvíli doslova vedle nás vynoří orgové se zadáním. Bereme, posíláme SMS jako druzí, meditujeme nad těžkou úlohou příliš rychlých týmů (kteří mají nejtěžší dohledávky), a říkáme si, že poTrati budou po hře asi nasraní. Byli :)

Šifra samotná je (opět) rychlá a jednoduchá Protože tušíme, kde se bude číst výsledek, tak se nezdržujeme s jehlou a rýsujeme si spoje těch správných slov. Přebíráme vedení a doufáme, že s ním nepřebíráme i smůlu na dlouhé dohledávky. Naštěstí ne.

8. stanoviště. Jste 1. Za vámi tým poTrati.

Cestou přes chatovou kolonii se marně snažím vysvětlit místnímu vlčákovi, ať šetří dech, protože takových tu půjde ještě sto. U vodojemu obdivujeme pohled na noční Zlín, šifra vypadá zajímavě, ale nakonec je to jen obyčejná dvousměrka, u které je dokonce napsán postup řešení. Luštíme rychle, mohli bychom ještě rychleji, ale zbytek týmu místo lihovek vytahuje svačiny a jen mi do toho kecá :). Přijde nám to až podezřele jednoduché, ale utěšujeme se myšlenkou, že se šifra třeba použije ještě jednou, jak orgové slibovali v pravidlech. Obecně se nám v tu chvíli zdají projité šifry docela jednoduché a návodné, za jedinou nápadovku, na které by se dalo zaseknout, považujeme římská čísla.

9. stanoviště. Jste 1. Za vámi tým ROFLCOPTER.

Jásáme, že konečně použijeme tu průhlednou kostku, abychom zjistili, že v ní nic nevidíme a luštění v 2D je prostě lepší. Nacházíme jména i vektory. Po jednoduché dvousměrce nás napadá, že toto bude x-směrka, takže hurá najít a vyškrtat všechna jména, nějaká písmena zbudou a ta se nějak přečtou. Bohužel nás v tu chvíli nenapadlo si spočítat ono x, mohli jsme si ušetřit práci ;) Po nalezení všech Quanů a doplnění písmen s háčky na prázdná pole (bug nebo feature?) zjišťujeme, že písmena jsou vyškrtaná všechna. Takže se vracíme k vektorům, Tragos nahlas říká, že směrů v kostce je 26 (teď už si to budu pamatovat, slibuji), takže čteme a odcházíme, sice stále první, ale ztrácíme tu náskok.

10. stanoviště. Jste 2. Vede tým ROFLCOPTER.

Protože se trasa vrací do města, naviguji opět já a opět špatně. V mapě nejsou zakreslené nejen vrstevnice, ale i ploty. Když se konečně vymotáme zpět na trasu, dohání nás úderníci z Prčulníku, takže odesíláme SMS až těsně druzí. 

Fasujeme párky a součástky, které všichni z nás vidí poprvé v životě. Nikdo z nás není ani bůhvíjak manuálně zručný, takže zapojování titěrných drátků do té černé věci ve tři ráno je prostě mission impossible. Po prvním zapojení nám přístroj začne cvakat, což považujeme za správné, a pak náhle pískat, což považujeme za chybu a opět ho rozebíráme. Vašek se popálí o drát cívky rozžhavený do ruda. Rudě už vidím i já, protože přichází čím dál víc týmů a bohužel pro nás jich také dost odchází. Po hodině a půl se ze zoufalství zeptám orga, co by to vlastně mělo dělat a jak se pozná polarita těch kondenzátorů či co to vlastně je. Odpověď nás trochu zaskočí, protože všechny tři kondenzátory máme samozřejmě obráceně. Rychle opravujeme, doufáme, že jsme si nevyzkratovali čip a jdeme testovat. Detektor sice opět píská, ovšem nad oběma destičkami téměř stejně. Prohlašuji ten necelý čtvrttón za prokazatelný rozdíl a vrháme se na zadání šifry. Většinu placiček identifikuji, zbytek aproximujeme a můžeme jít. Zpruzení, jak zákon káže, protože jsme právě přišli o vedení šifrovačky díky něčemu, co prostě nebyla šifra. Ale na OSUDech je to prý normální. Nemohu soudit, na Široko Daleko jsme jen lepili tygříka a k tomu jsme mohli paralelně něco luštit.

11. stanoviště. Jste 5. Vede tým ROFLCOPTER.

Věděli jste, že zpruzenost vede k ranní krizi? Zabíráme skvělé místo v turistickém přístřešku o jeden rybník na jih a … usínáme. Nejdřív teda vymýšlíme věci jako mužský, ženský a střední rod, životný a neživotný, krevní skupiny doktora Jánského a podobné nesmysly. Za normálních okolností bychom zkusili přesun proti trudomyslnosti, ale docela se rozpršelo a my sedíme na pravděpodobně jediném suchém místě široko daleko. Nakonec se šifrovací múza slituje a obdaří nás správným nápadem. Naštěstí jí to netrvalo čtyři hodiny, jako na jiné rodokmenové šifře na TMOU 11, ale jen polovinu ;)

12. stanoviště. Jste 8. Vede tým ROFLCOPTER.

Už přesun na kótu 338 byl docela ošklivý, ale tenhle to ještě překonal. A protože u skládky potkáváme zachmuřené Roflíky a při scházení šíleně bahnité cesty rozesmátá Quefria, je nám jasné, že ten hnus půjdeme ještě jednou a dokonce do kopce. U studánky fasujeme hrneček a doporučení luštit na místě. Prohlížíme si tedy okolí, Didi objevuje text na destičce a Vašek lahvičku s nápisem „ranní moč“. Nikomu z nás se zrovna na záchod nechce, tak se ptáme orgů, zda opravdu máme čurat do hrnečku. Po záporné odpovědi se soustřeďujeme na nálepku a text na studánce, nápad přichází rychle, trasu už známe, tak jdeme. Cítíme šanci na cíl, na bednu už asi ne.

13. stanoviště. Jste 7. Vede tým ROFLCOPTER.

Na Sýkorách vidíme krom orga jen jeden tým schoulený pod deštníkem, takže to odhadujeme na průchodovku. Praha, Podolí, lékárna nás navedou na princip, Tragos brblá, že stejnou šifru měli na Rozjezdu a trvá na důsledném doluštění, kdyby tam náhodou bylo ještě něco. To odmítám a prohlašuji F za P, protože už chci být v suchu. Vašek provádí druhý krok, tak hurá do kina, hurá na další dlouhý a celkem ošklivý přesun.

14. stanoviště. Jste 6. Zvítězil tým Que Frio +/-

Cestou dolů si opakujeme čtyřpísmenná hesla šifer, protože tušíme semílačku. Od kina se přesouváme na místo startu, všech pět týmů před námi už je v cíli, za námi dlouho nikdo, tak fotíme cedulky a přesouváme se do sucha. Princip máme rychle, chvilku zápasíme s tím T navíc, ale pak ho prohlásíme za součást infinitivu, je to sice trochu kostrbaté, ale pokud chtěli orgové čtyřpísmenné heslo i v cíli, tak jim vzhledem k počtu šifer nic jiného asi nezbývalo.

Gratulujeme k úspěšnému zakončení hry! Jste 6. Vyhodnocení proběhne v kavárně Šach Mat.

V kavárně Šach Mat nám servírka bohužel nabídne jen Starobrno. Se smutkem vzpomínám na minipivovar Čechmánek, který jsme potkali cestou na páté stanoviště, a dávám si tu brněnskou vodu. Necháváme si od Que Fria vyprávět o jejich duelu s Prčulníkem, moc se nám to líbí a oběma týmům gratulujeme. A protože máme v Brně ještě co dělat, zamíříme na bus.

Jak jsem psal na začátku, na hru jsme se hrozně těšili a možná jsme od ní čekali nemožné. Například jsme přemýšleli, k čemu budou ty naše stripy. K ničemu, jak se ukázalo. Těšili jsme se na aplikaci některé již vyluštěné šifry v dalším průběhu hry, protože pravidla nás tím na několika místech strašila. A nic. Čekali jsme (a po zkušenostech z iNuly trochu s obavami) nějaké optické využití těch šesti průhledných hranolů. A nic. Dostali jsme šifru na turistické známce, která k něčemu ještě mohla být a nebyla. Šifry byly většinou dost lehké a návodné (3, 6, 8), týmy se mohly zaseknout prakticky jen na několika nápadovkách (4, 11), jedné trochu pracnější a analytické šifře (9) a pak na schopnosti / neschopnosti sestavit detektor kovů. Taky nás trochu štvala trasa a hodně ta elektrikářská aktivita, která nás nakonec stála bednu, protože nám na vítěze chyběla necelá hodina.

Aby nevznikla nějaká mýlka, nám se hra vlastně líbila. Vyzdvihl bych především start, pěkné využití místa (2, 12), některé opravdu pěkné šifry (7, 9) a výhled od vodojemu či Sýkor. Jen jsem chtěl trochu naředit tu záplavu ultranadšených reakcí, i když tu od Que Fria vzhledem k jejich úžasnému finiši chápu :). Prostě to byla dobře a s láskou zorganizovaná „normální“ lineární šifrovačka a to asi není tak málo. Tak orgové, díky, doufám, že jsem nebyl ve Zlíně na OSUDu naposledy a že se příště třeba podívám i do té Královy vily.

Za Corn Flakes sepsal,

Des