Jak šli Corn Flakes TMOU!

6. - 7. listopadu 2015

Des, JiříK, Pavlík, Zdenál a Didi s 2/3 Kubíčka

14. místo

Šifrovací ročník 2015 zastihl Cornflaky ve skvělé formě. Teda hlavně mě a JiříKa, protože zbytek týmu začal z nepochopitelných a malicherných příčin (těhotenství, rekonstrukce domu, psaní diplomky...) šifrovačky sabotovat. Ale na vrchol sezony si všichni udělali čas a protože se nám letos vyhnuly všechny choroby, tak jsme na TMOU 17 šli v plné a tradiční sestavě. Což se naposledy povedlo na Bedně 2012.
Po iNule jsme věděli, že Didi v šestém měsíci už celou noc nezvládne. I proto jsme se rozhodli TMOU pojmout spíše zážitkově než závodně. Přecejen už jsme TMOU prošli (loni, bez Zdenála) a tedy jsme neměli takový "drajv".

Start

Menší drajv se projevil hned na startu, kam jsem já došel pozdě a Pavlík ještě později. Hymnu TMOU jsem si tedy letos zazpíval v šalině, naštěstí jsem nebyl falešný, takže mě z ní nevyvedli. Didi s břichem hlídala batohy, JiříK šel na jih a já se Zdenálem na sever. Orientace podle slepé mapy nám moc nešla, protože jsme sice našli nějaké orgy se zadáními, ale na (dle mého názoru) naprosto náhodných místech. U tipování hry se potkáváme s JiříKem, TMOU mi přjde moc zjevné tak zkouším Mlýn, protože mi ho ta pavučina připomíná. Se zaslouženým červeným razítkem míříme zpět k Didi, ke které mezitím přibyl Pavlík. Chvíli nám trvá, než se naladíme na nějakou společnou šifrovací vlnu. Naštěstí nám na vyscrabblení Moravského náměstí stačí jen pět dílčích šifer (baterie, Quarteto, vokativy, paroháči a čínské prvky).

Městská část 1

Díky Kruté Krůtě víme o DNA na Kozí, takže radio Jerevan máme hned. K čápovi jedeme šalinou, ve které mi Pralinky nabídnou rum z brambor. Pohrdnu a nabízím rum z třtiny. Ten je mi následně kolektivně vypit, prý budu nad ránem prstíčkem škrábat, abych dostal aspoň ten tuzemák. Leda ve snu pánové!

U Sv. Anny bráním mapu před počmáráním, to si přece zvládneme představit. A taky jo. V šalině se střídáme se spoustou týmů, připadáme si pěkně rozjetě. Ještě rozjetěji si připadáme po složení kostky a bleskovém vyluštění Opavské, nápověda za 4 hodiny nám v tu chvíli přijde úsměvná.

U garáží na Opavské nás smích přejde. Je nám jasné, co s tím, ale realizace dost vázne. Začátek je jasný, ale za POSPICHAT K VLAD může být NI i CI, do toho řešíme, co dělat, když padne šestka. Nakonec to jedeme pěkně pomalu, pečlivě a o každé poloze vedeme tajné hlasování. V kritický moment jsou tři hlasy pro tři různé strany, ale naštěstí si vzpomínám na předchozí šifru a toho VLÁDCE ANGLIE tam nějak dohážeme. Od vyzvednutí šifry uplynuly tři hodiny, takže už se té časové nápovědě nesmějeme.

U autobusu se chce Didi odpojit a vrátit domů, do Brna, do Blekfíldu, do postele... Orgyně ji ale přemlouvá, že pokračování určitě stojí za to a že busy jezdí i zpátky. V busu potkáváme Crucifiction? a pár dalších týmů, kterým pohled na deváté nasazené Cornflaky vlévá sílu do žil. Rozumím jim, také dodnes vzpomínám na Široko Daleko ve Zlíně, kde nám euforie z toho, že jsme v druhé polovině hry pouštěli sednout Auroru, vydržela ještě několik stanovišť.

Do Mělčan přijíždíme s vyluštěnou křížovkou, po zjištění délky přesunu na kótu se Didi definitivně loučí a jede zpět do Brna. My ostatní celou cestu k Sv. Antonínovi mudrujeme, proč nás orgové sakra neodvezli rovnou do těch Kounic.

Městská část 2

Že budeme svatozářemi kroužkovat písmenka mě naštěstí napadne hned nahoře, takže nemusíme fotit ani se vracet. Do Rosy Coeli jsem se chtěl podívat už dlouho, ale nikdy mě nenapadlo, že to bude po půlnoci a v takové atmosféře. Aniž bychom se domlouvali, byli jsme až překvapivě efektivní. Pavlík zakreslil krychli, Zdenál části šifry, já vymyslel, co s tím a to vše dřív, než si JiříK vyměnil ponožky a baterky v čelovce. Pro čtení písmen využíváme kostku ze čtvrté šifry, jde to rychleji, než bych čekal.

U hřbitova nejdřív v chumlu týmů nacházíme ležatou dvojku. Naštěstí si toho všimneme, takže hledáme a nacházíme i první část. Přesouváme se pro třetí, kde pokecáme s ROFLOndrou, toho času orgem. Čtvrtá je za rohem, tak ji bereme. Pro pátou za řeku se nám nechce, to přece musí jít. No, nemusí.

Konvergenci k 600m máme hned, že to bude hrozen si všimneme taky, ale vzhledem k mnohým vinicím v okolí ho bereme jako upřesnítko a nenapadne nás počítat jeho kuličky. Od řeky jde chlad a na nás jde krize. Víme, co s tím, ale nejsme dost důslední, abychom to dotáhli. Nakonec jdem s JiříKem pro ležatou pětku proti trudomyslnosti. Na ní už je to jasné, počítáme kuličky a po dvou a půl hodinách čteme tajenku. Cestou do vinice marně vzpomínám, zda už jsem někdy zažil městskou část rozdělenou autobusovým přesunem do dvou vzdálených obcí. TMOU je opět v něčem první.

Vrcholovka a šachy

Díky zásekům na šifrách 4+ a 8 se zapisujeme v 3:38 někde v páté desítce. Dárků pro týmy je stále dost, bohužel u většiny z nich chybí popis a hledat na webu se nám to nechce. Zdenál s Pavlíkem nakonec vyberou Deku a Doutník, zatímco JiříK přichází na princip, aniž by si někdo všiml změněného loga. Pomůcku na morseovku jsme tedy použili, zbývala buzola.

Pokroucený javor je opravdu pokroucený, podobně jako spousta postav na karimatkách okolo cesty. Pavlík správně odhadl, že tohle bude na dlouho a okamžitě vytáhl bialettku na kafe. Pomohlo to, Jiřík přišel na řazení sloupců, já na řazení řádků a Zdenál na všechny maty. A protože jsme od začátku chtěli použít slova azimut a vzdálenost, nebylo za hodinu co řešit.

Orientační a dezorientační pochod

Na další šifru to bylo přes deset kilometrů, během kterých jsme si udělali tři krátké pauzy na rozbalení a sbalení karimatek. Rozednilo se. Někde kolem Hlíny nám zavolala probudivší se Didi, tak jsme ji poslali na vlak do Střelic. U rozcestníku Kopaniny potkáváme Napalm, který má mezery ve fyzice a slabý mobilní signál. K naučné stezce Bučín to bereme zkratkou korytem potoka. Jinak se v průběhu tříhodinového pochodu nic zvláštního nestalo.

Po příchodu pod čtrnáctku prohlašuji, že nic nevím a jdu se najíst. Pavlík si schrupne a pak uvaří další kafe. Stříháme, začíná pršet, ale Zdenál je zkušený stavitel přístřešků z autoplachty. Šifra je nádherná, taková přesně na ráno, kdy člověk nechce vymýšlet nic nečekaného, prostě se jen nechá vést. Skládáme obrazce podle prvních dvou kritérií, všímáme si vazeb velkých slov přes barvy a brzy je jasné, jak se to bude skládat dál. JiříK si myslí, že to bude nějaký hrozně složitý fraktál, já tvrdím, že se to jen přečte a mám pravdu. Přichází Didi, ale moc se u nás neohřeje. JiříK totiž ví, kde je viadukt, tak spolu s Didi odcházejí napřed. Je něco po desáté a my cítíme, že je stále šance projít.

Jenže to bychom museli zvládnout přesun na patnáctku. JiříK vede Didi přes kótu k asfaltové cestě zakreslené na mapách.cz. My po doluštění a sbalení přístřešku vyrážíme taky přes kótu, chceme jít po hřebeni až k drátům vysokého napětí a tam že to někde zkufrujeme. JiříK volá, že asfaltka neexistuje, Didi ho chce zabít a že asi budou muset brodit. My mapy.cz nemáme, zato nějak blbě uhneme doleva a najednou zjistíme, že jsme zpět na naučné stezce Bučín, stanoviště 2. Nevím jak u ostatních, ale moje euforie z vyluštění těžké šifry a předběhnutí mnoha týmů po dvou a půl zbytečných kilometrech po asfaltu spolehlivě vyprchala.

Konec

JiříK s Didi nakonec patnáctku vyzvedli chvíli před jedenáctou, my přicházíme pár minut po nich. Pavlík vaří další kafe, ale nějak už to nezabírá a my vaříme leda z vody. Přicházíme na posloupnost, líbí se nám Severočech z třetí šifry, ale příliš času a sil zabijeme dvanácti kruhy a dvanácti pozicemi na nich. Před jednou hodinou to zabalíme a jdeme do Střelic, kde tušíme cíl a vlakovou zastávku. Cestou nás doslova předbíhá obětavý Ivoš, který tak posouvá Alberty na deváté místo. U zastávky ve Střelicích si od něj necháme vysvětlit řešení patnáctky a s pocitem, že tenhle nápad po 30 hodinách bez spánku a 30 kilometrech ani nešel okolo, jedeme domů.

Zpětně viděno to bylo jedno z nejlépe zorganizovaných TMOU, které jsme si ve staré sestavě opravdu užili. Konečné čtrnácté místo je vzhledem k našim letošním ambicím vlastně ok. Díky za hru, za rok zas.


Za Corn Flakes sepsal Des

P. S.: Z legrace jsem si naklikal moji trasu po výstupu v Mělčanech. Pozornost věnujte především přesunu ze Skalek k viaduktu u Střelic.
http://mapy.cz/s/mq4n

Corn Flakes na Po škole

Corn Flakes na Po škole

5. - 6. června 2015

Des, Síba, Pepa, Dejw a Klaun (na telefonu)

3. místo.

O Po škole jsme slyšeli mnoho dobrého a když letos nebyla Bedna, rozhodli jsme se to zkusit. Jenže JiříK jakožto čerstvý otec nemohl slíbit účast, Didi nemohla slíbit, že bude zdravá a Zdenálovi s Pavlíkem se na pražské hry už moc jezdit nechce (s Matrixí výjimkou). A jako na potvoru se ten víkend konala nějaká zásadní deskoherní akce v Německu, kam měli namířeno snad všichni naši spřátelení Pražáci. Dohodl jsem se tedy s Klaunem a sháněl dál. Pak se ozval Síba a Pepa Gregor z Pralinek, čímž naše ambice značně vzrostly.

Legrace začla už při luštění místa startu. Klaun ho měl hned, ale škodolibě nás nechal tápat. Síbu napadl Florenc (Karl Inc. = Karlín C), mě nejdřív menzy UK a pak Hladová zeď (je u ní hřbitov a kostel Sv. Vavřince = St. Laurent, který taky dělá boty pro Sex ve městě ;)). Ale nakonec jsme se shodli na Zbraslavi a začali se těšit.

Klaun bohužel před hrou lehl s virózou, ale den předem se mi podařilo sehnat Davida Krumla, takže naše ambice zůstaly vysoké. Zpoždění vlaku do Prahy bylo využito k pivu s Patchesem, kluci z Pralinek od půl čtvrté popíjeli na Zbraslavském náměstí, takže jsme se potkali ve výborné náladě.

Start a šifra 20
Na startu jsme za originální životopis dostali rovnou dva pokutové bločky, takže nám šla aktivita od ruky. Síba dělal značku a scrabblil, ostatní jsme dělali kraviny a pokutovali. Odcházíme jako jedni z prvních, při čekání na bus zkouším bazmeku zpívat komorní a, které je sice indentifikováno jako d, ale smysl zařízení je odhalen. Proto nám na stanovišti 20 nejvíc času zabere hledání dostatečně odlehlého místa pro použití flétny, abychom ostatním třem přítomným týmům nenapověděli. Při odchodu si kladu otázku, jak budou problém s indiskrétností řešit týmy, které sem dorazí v davu.

První část hry - jdeme do trháku
Už jsem zažil hry, kdy jsem se nestíhal na stanovištích najíst. Toto bylo poprvé, co jsem se nestíhal ani napít. První drobné zdržení přišlo až na barevné šifře 15. Děkuji tímto své přítelkyni, neb díky ní vím o existenci barev starorůžová a petrolejová, takže princip jsme měli hned. Horší to bylo s přiřazením a hlavně rozeznáním, takže jsme se (přes mé protesty) přesunuli do hospody. Tam bylo sice taky světlo na houby, ale aspoň tam byl stůl a pivo. Navíc jsme mohli deprimovat čerstvě dorazivší Přizdisráče svým zdánlivým rychlým odchodem ;).

Na další šifře nás trochu mate přehození prvního a druhého slidu a spoustu vaty, která ale nemusí být vatou. V průběhu prezentace přicházejí další týmy, takže není čas na nějaké složitosti, po vyluštění Sokratovy Síba vyráží, my dolušťujeme Platónovu a jdeme za ním.

Na třináctce prohlásím, že jediný lichoběžníkový strunný nástroj je cimbál, takže okamžitě vyrážíme dál. Že je to jen polovina řešení nás nenapadne, protože v kombinaci s upřesnítkem nám to přijde docela jasné.

Další šifry doslova proletíme, včetně desítky, která spoustu týmů zabrzdila. ODEVAR si totiž nedokážeme přeložit jako Oděvář a jediné, co nás napadá, je ubrat tomu písmenko. A tak odebíráme a odebíráme, až Dejw, který si vše pečlivě zapisuje do tabulky, hlásí tajenku. Je pět hodin po startu hry, my už jsme za polovinou a docela si to užíváme. Dokonce máme i tři šifřičky, to tak pro jistotu.

Zásek na UV lampě
Tady nám poprvé citelně chyběl Klaun nebo kdokoliv technicky zdatný. U vysokého D jsme se hádali, jestli je to bílá nebo divnomodrá, hledali jsme kótu odpovídající vlnové délce té divnomodré a obecně jsme se plácali od ničeho k ničemu. Když jsme si chtěli pomoct šifřičkami, zjistili jsme, že nemáme zadání pětky. Vysvětlili jsme si to tím, že bylo asi v té prezentaci a hodili jsme šifřičky za hlavu, že už nám tedy letos nepomůžou. Síba se nakonec vydal do centra pro nápovědu a my se přesunuli proti trudomyslnosti na smyčku Levského. Volám si s Klaunem, který chudák kvůli nám ve dvě ráno nespí, a ten mi konečně říká, ať se na to podíváme přes digitál. Zároveň volá Síba nápovědu, která to potvrzuje. Plácáme se do čela a vyrážíme na Slepou s vědomím promarněného vedení. Klaun mi ještě píše, že ta druhá dioda je nejspíš UV, tak ať si jí občas na něco posvítíme. Dobrá myšlenka, ale nějak zapadla ;)

Navigace se v Síbově nepřítomnosti ujímá Dejw a vede nás tak dobře, že na přesunu předbíháme Nejnekvazidiagonálnější tým, a to o dobrou půl hodinu. Šifru 8 bruteforcujeme i bez rejstříku a opět kompletní vyrážíme stíhat vedoucí Přizdisráče.

Zásek na trojúhelníčcích
Na sedmičce Přizdisráči už nejsou, takže to musí být průchodovka. Není. Přichází menší krizička, předeženou nás tu Hrošíci i Nenjnekvaziatakdále. Pro nápovědu na hlavas vyjíždím prvním raním busem já, aspoň si můžu dát kotel kafe a snídani. Kluci to po nápovědě dávají a o pár minut později volají, ať sebou hodím, že potřebují flétnu. Na Kačerově při čekání na bus zkouším k pobavení kolemjdoucích pískat flétnou do mobilu, ale bazmek na to moc nereaguje. Kvůli špatné logistice tedy ztrácíme cenné desetiminuty, naštěstí to nakonec bylo jedno.

Než dojedu na Sulickou, Síba se z nudy pokouší zadat startovací frekvenci pískáním na rty a skoro se mu to podaří. Nicméně po odhalení principu šifry je rád, že na to máme hardware. První krok je zřejmý, při hledání principu druhého kroku nám to tam skočí náhodou samo, morseovka je ok, v posunech nás trochu mate K vs. X, ale nakonec to nějak trefíme. Pak omylem zjistíme funkci hlubokého c a můžeme začít znovu ;) Naštěstí nás to zas tolik nezdrží a ještě se svezeme autobusem.

Finiš
Útok ze zadních pozic má tu výhodu, že dokážeme předem odhadnout obtížnost zbytku hry. Na pětce prostě nakrmíme bazmek notami, aniž bychom zkoumali co a proč se tam děje, na to není čas. Čtyřku proletíme a na zásekové trojce hned po vyzvednutí vysíláme Pepu na Roztylské náměstí. Málem sebou odveze bazmek, ale naštěstí si to uvědomí a stihne nám ho vrátit. Trojka vzdoruje, padne hodně nápadů, na které padne hodně Síbových pauzáků, aby nakonec padly jako zcela mimo. Nápověda pomáhá, konstruujeme dvě varianty štětce, ale pořád z toho neleze nic hezkého. Volám Klaunovi a ten (aniž by viděl jediný pomalovaný pauzák) přichází na správný princip. Dvojka je nedaleko, Přizdisráči v cíli, ale stále můžeme a chceme zabojovat o bednu.

Z dvojky křičí morseovka na sto metrů. Dejw udělá frekvenčku, já navrhnu sezávorkování a Síba začne konstruovat strom. Mezitím odcházejí Hrošíci i Nejnekvazi. My vymýšlíme čím dál složitější postupy, naštěstí Dejw zachová chladnou hlavu, prostě tam napíše abecedu a vyřeší to. Vyrážíme do kostela a utěšujeme se, že bramborová medaile taky dobrá, aspoň bude zemiak a ne halucinace z podvýživy.

Cíl
V cíli mě překvapí krásný kostel, který vypadá jako vodácká klubovna. A všechny nás překvapí, že Nejnekvazi zase někde zabloudili a ještě tu nejsou. Vrháme se na oltář, pískáme do bazmeku sekvence z barevných dřevěných hraček, ale nic to nedělá. Vracíme se do lavic a metodou pokus/omyl konstruujeme většinu písničky. Po přidání délek odhaluji melodii ze Sedmi statečných, orgové nám k tomu blahopřejí, ale to je tak všechno. Kluci se jdou zas podívat na oltář, zatímco já umíněně zkouším dohrát s bazmekem celou melodii. Bazmek vybuchuje do oblaku konfet, fanfáry hrají, Corn Flakes dokončují na třetím místě, můžeme jít na pivo :)

Závěrem
Děkuji klukům z týmu za výborný zážitek. Škoda, že Klaun nemohl být s námi, protože s ním bychom Přizdisráčům ještě hodně zatopili. Každopádně jim a Hrošíkům gratuluji k vítězství. A především děkuji orgům za skvěle připravenou hru s fungujícím bazmekem, krásnou trasou a vyladěnou obtížností. Původně jsem bral Po škole jako takovou náplast za Bednu, ale o to příjemněji jsem byl překvapen její kvalitou. Milí orgové, nepodceňujte se a příště si klidně řekněte o pětikilo. Za perfektně připravenou celonoční hru z technickou vychytávkou je to zcela normální cena. :)

Za Corn Flakes sepsal Des